Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestování za rostlinami

23. 11. 2009

     Protože kaktusy pěstuji už několik desetiletí, je jasné, že v začátcích mojí záliby byla cesta za nimi např. do Mexika naprosto nedostižným snem. Po změně poměrů mi ještě poměrně dlouho trvalo, než rodina a firma dospěly do takové samostatnosti, abych mohl pomýšlet na nějakou delší nepřítomnost a začít kout plány na cestu. Posledním impulzem byly pak povodně v roce 2002, které se se zničující intenzitou přehnaly přes mojí více jak dvacet let budovanou zahradu a skleník se sbírkou. Totální zkáza mě utvrdila v tom, že se pojedu na kytičky podívat do jejich domoviny, do Mexika. Protože do té doby jsem neměl nikde mezi kaktusáři moc kontaktů, zpočátku jsem nemohl sehnat žádnou partu se kterou bych mohl cestu podniknout. Teprve v roce 2005 dával PP dohromady skupinu na cestu v únoru 2006 a ta se stala mojí první. Přestože jsem mazákům Pavlovi Pavlíčkovi a Liborovi Kuntemu na začátku moc nevěřil, musel jsem jim na zpáteční cestě dát zapravdu. "Kdo jednou jede – už chce jezdit stále." A tak začalo moje cestování.

 

 

 

 

2006 Mexiko cesta první – začátečnická

 

Cesta zahrnovala klasické kolečko z DEFE na Pachuhu, Monterey, Lagunu del Rey a zpět s týdenním výjezdem na jih směr Puebla. Fotky jsou v galerii v sekci oblíbené. Zajímavostí byl pokus hledat digitostigmu na místě, které vytipoval Pavel a Libor. Jak všichni víte, bylo to bez úspěchu (jinak bychom byli slavní). Pro mě to bylo celé hlavně o seznámení s podobným cestování a Mexikem vůbec, se způsobem zaznamenávání cesty, focením, sbíráním "zážitků a památek na cestu" atd. Také vznikl základ pro srovnání, jak rychle jsou některá místa ničena civilizací, protože jsem je pak na dalších cestách měl možnost navštívit znovu s odstupem času. Někdy je toto poznání velmi smutné. Podobné zkušenosti mají i mnozí další cestovatelé do míst neporušené přírody.

 

 

kaňon Huasteca

 

 

 

 

 

2008 Baja California - excelentní 

 

Březen 2008, to byl čas další cesty za kytičkama. Tentokrát to opravdu stálo za to. Plán byl letět do LA a odtud projet celou Bachu až do La Pazu a zpět. Vrcholem mělo být hledání lindsaye někde u Catavini. Zážitek však překonal všechny naše představy. Myslím, že i ostřílení matadoři jakými je PP, Libor Kunte, Venca Jakubec a další byli nadmíru spokojeni. Co významného jsme tedy zažili?

 

Cesta začínala příletem do LA a prvním zajímavým poznatkem bylo, že už zhruba po 400 kilometrech na jih jste v Mexiku v absolutní pustině. Prostě amerikanos jedou pouze tam, kde je asfaltová silnice, vše ostatní je pro ně nedostupné a tudíž relativně neporušené. O naší cestě bylo již hodně napsáno v Pavlíčkovských novinách na netu i v časopise Kaktusy a tak se budu věnovat jen pro mě zajímavým okamžikům cesty. Je třeba hned říct, že Bacha je mimořádný zážitek a každý milovník divoké přírody si tam přijde na své, kaktusář ovšem dvojnásob. Měli jsme v plánu podívat se na ostrov ISLA DE LA GUARDIA, což se nám nepovedlo, je to výzva pro další cestu. My jsme však dobili několik dalších významných met. Především jsme se letecky přepravili na ostrov Cedros a viděli a sbíreli legendární Ferocactus chrysatacanthus. Pak jsme dosáhli i dalších dvou vítězství na ostrovech Isla Catalina a Carmenensis. Tam je zážitkem Ferocactus diguetii a jeho varieta carmenensis. Pro mě byly snad opravdu největším zážitkem z cesty právě lény digueťáků na Catalině. Některé až třímetrové kusy si budu pamatovat nadosmrti. Koukněte na galerii. Z nekaktusových zážitků stojí za to pohladit si plejtvákovce v lagunách Ojo de LIBRE. A pak to nejlepší. Jak již bylo taky mockrát popsáno, dosáhli jsme úspěchu při hledání bájného Echinocereusu lindsayi. To se asi v kaktusářském životě našince taky mockrát nepodaří, takový objev. Za zmínku pak ještě stojí výlet po státech do Josua national parku, kde jsou fantastické scenérie s jukami. Celý ten výlet byl jeden silný zážitek a každý z účastníků by určitě využil jakoukoliv možnost si ho zopáknout.

 

 

 

Obrazek

 

 

2009  cesta třetí - "mexické špeky" 

 

 

 

Úterý 31.03.

První den v milovaném Mexiku začíná tradičně u Pachuhy. Václav disponuje několika GPSkami od Jardy, za které dá ruku do ohně. Přišel by postupem času nejen o ruce. První ukazuje kamsi doprostřed Defe. Opravujeme ji vzhledem k Václavově slepotě na pravděpodobné znění a jedeme. Končíme uprostřed silničního mostu kdesi u městečka Sagun. Nic tam neroste a takhle jsme si začátek nepředstavovali. Zavile pokračujeme k HUIXMI, zde opět nenacházíme pulcheusy a značně rozladěni nabíráme směr Tolantongo. Po cestě konečně vidíme několik slíbených pulcheusů a teprve večerní pohoda ve vodě Tolantonga nás uklidňuje, ale Jardu nemáme stále rádi.

 

Sobota 4.4.

Ráno po koupačce v jezírcích LOS Peroles odjíždíme směr Las Tablas – Francesco i Madeiro.  Po 11km praškou jsme na první zastávce u A.retusus v.pulcheus. Pokračujeme na kopeček jižně od Tuly na A.agavoides a pak už nás čeká civilizace. V Tule intenzivně nakupujeme protože zásoby piva jsou na nule. Navštěvujeme místní restauraci, která je význačná tím, že do ní prý nesmějí ženský. Místní opilci nás – hlavně Vencu, vítají jako staré známé a tak chvilku posedíme v této společnosti. Pokračujeme 50km na sever k Balneariu Nogales. Karlos vaří, výsledek je i jedlý a tak dni není co vytknout.

 

Obr.2618-ráj u jezírka

       2653-luxusní restaurant

 

8.4.

Vyjíždíme z kaňonu u Rayones, po zastávce u Los Metates míříme dlouhým přejezdem k LOS Aldamos. Tam nás čekají nádherné Wilkoksie, Homeocefaly a vůbec žádné digitošky. Krajina je mimořádně nepřehledná a tak poměrně dlouho bloudíme plochým terénem ve spleti prašek a hledáme tu správnou. Cestou potkáváme parádního hádečka, ale kytiček jen poskromnu. Po zakempování se ještě snažíme o průzkum okolí, ale odměnou jsou „jen“ parádní wilkoksie. To ještě netušíme, že ráno zjistíme, že nocoviště s námi sdílel parádní „pavouček“. Jsme v očekávání zážitků při hledání digitošek,

 

Obr: 0044 pavouček

        0065 „hadice“

        0026 wilkokska

 

12.4.

Zahajujeme výměnou píchlé gumy. Směrem na GuattroCienegas řídí Václav, je lapen a polis chtějí mordidu. Originálně trvdí, že Václav řídil neupraven – neměl zapnutou vestu – a to se v Mexiku nesmí. Po intenzivní debatě pokračujeme dále. Nakupujeme zásoby, obligátní pivo led a trochu ostatních zbytečností.. Večer trávíme na místní slavnosti. Dokonce potkáme mladý pár z Čech, on tam dostal od firmy práci a mladá paní s dítětem je tam s ním už asi rok. Milé setkání.

 

Karel: „Šel bych spát, ale nemůžu si nechat ujít až Václav sletí z rozlámané židličky.“.

 

Obr:014 policejní kontrola

       0174 ani tenhle Mechulínek nám evidentně nic dobrého nepřál. Asi z něj vyroste policajt.

 

 

16.4.

POkračujem z El Hundida na San Pedro a Viesku. Nakupujeme v San Pedru, Karel se pokouší naivně najít někoho, kdo by mu opravil rozpadající se foťák, Václav i přes naše varování koupil „opravdu“ dobré botky. Prakticky okamžitě po použití zjišťuje, že jim chybí přezka a poměrně dost ho dřou. Míříme na Veisku, Astrofyta cestou nás ale nenadchnou. Cestou píchnem, a tak musíme složitě ve Visce hledat gumadora. Karel zatím hraje  kulábr s místními v blízké hospůdce. Nocujeme v laguně. Opět vaří mist kuchař, všichni se olizujeme.

 

 

0400-Karlok a kulábr

0406-mist kuchař

0391-kristátní lofka vysoko ve skalách

 

 

20.4.

Ráno v kempu všichni provádíme intenzivní koupel. Pak odjezd na několik lokalit v okolí Arramberi na ariáky. Nejdříve ale potkáváme nádherné Peleciflory. S ariány je to horší,moc jich nenacházíme a nemají nám co dát. Cestou objevujeme z auta žlutěkvetoucí teláky. Pak směr Matehuala přes DR Arojo. Vidíme nádherné, Turb.pectinatus, Encefalocarpus strobiliformis. A další.

 

Věta dne: !Pánové, už týden si mažu spálené nohy 13tkou faktorem a teprve dneska jsem zjistil, že je to šampon.“ Rosťa

 

 

24.4.

Úkolem posledního dne je najít v DEFE hotel ve kterém spal minule Václav. Ani náhodou se nám to nepodaří, neboť Václav má poněkud kusé informace a žádnou GPSku. Při bloudění městem nám téměř dochází nám nafta – to jsou nervy. Pak hledáme hotel, kde jsme spali v roce 2006. Máme GPS, ale ukazuje Luďkovi blbě. Když ho najdem, jsou natolik neochotní, že jdeme pryč. Hotel Planet v DEFE prosím už nikdy nebrat. Místní šéfek nás chtěl dostat tím, že nebere dolary ani kreditky, chce zaplatit ihned a může nám změnit pouze za svůj kurz asi poloviční proti oficiálnímu. No fuj. Místní feťák nás dovede do hotelu Simi, dostane slivovici a vyženem ho. Myjem se až večer protože napřed  jedeme na Balderas nakupovat, večer je čas na  hygienu. Po celou noc úpí šlapky na celý hotel, po měsíci v poušti je to dost stresující. A to ještě netušíme, že kolem zuří prasečí chřipka.

 

 

 

 Cesta čtvrtá - Mexické extrémy

 Cesta šestičlenné skupiny měřila 9500km a vedla z EFE na BAJU a přes Sonoru zpět. Významná byla především dobytím ostrova Isla Angel de la Guarda a návštěvou F.johnstonianus na stanovišti. Další úkol byl prověřit naleziště E.grusonii poblíž Capistrana, kde měl být s růžovými trny. NENÍ. Fotky jsou v oblíbených, povídání rozšířím dodatečně.

 

Obrazek

 

Mexiko 2010 za tím co nám minule uniklo.

 

Tato cesta vznikla z popudu účastníků minulých expedic především proto, že jsme chtěli dosáhnout ostrova Isla Angel de la Guarda na Baja Californii a tam nalézt Ferocactus johnstonianus a pak proto, abychom ověřili údaje rakouských kaktusářů o výskytu E. grusonii s růžovými trny nedaleko míst, kde byl rok zpátky Karel Pavlíček. Obojí se sice podařilo, johnstony jsme nalezly a přežili  jsme i strastiplnou cestu zpět y ostrova. U grusonů jsme ověřili, že to co uváděl informace z Rakouska je nesmysl, jak si ostatně většina našich kamarádů myslela.